
Abychom osvětlili i tu nejskromnější skutečnost a nakonec objevili její pravou podobu, musíme téměř vždy sestavit spoustu obrazů; postava, jejíž přítomnost nás naplňuje a bere nám dech, by možná nikdy nenabyla tvaru, kdybychom předtím nevyvolali celý národ duchů.
Ale po obou stranách této královské cesty, která nás pomalu a jistě vede k poetickému uvědomění si vesmíru, existuje nemálo zkratek – a obrazy Maxe Bucailleho jsou toho dobrou ilustrací -, které nám díky velmi obratné neuspořádanosti okamžitě poskytnou divy a zázraky.
Nepořádku, který je zkrátka jen první tváří neočekávaného: zatmění a trhliny zde připravují půdu pro nová snová místa, – a zdá se, jako by se někde v pohádkové tloušťce každodennosti protrhl závoj.
A tak se ve zmatku království prodlužuje mezi námi starý jednotný sen a znovu získává svou empíru…….
M. HAVRENNE









